Velikonoce

Velikonoce, pro někoho svátky jara, pro jiného velikonoční vajíčka a česká mrskačka. Mimochodem převzatá pravděpodobně z řeckého zvyku, kdy se na počest Fauna konaly každoročně slavnosti při kterých se očisťovali pastýři a jejich stáda. Kněží po slavnostech bičovali každého, koho potkali. Zejména ženy, kterým to mělo zaručit štěstí a plodnost.

Pro křesťany je to židovský svátek během kterého došlo k ukřižování a také zmrtvýchvstání Ježíše Krista.

Slyšel jsem v rádiu vyjádření představitelky židovského liberálního institutu, že křesťanské vánoce nemají s židovským svátkem nic společného - tedy kromě termínu, protože, shodou okolností, byl Ješua (počeštěně Ježíš) ukřižován právě během tohoto svátku. S lítostí jsem naslouchal zaslepenosti neschopné vidět poměrně zjevné souvislosti. Netvrdím, že tomu musí věřit, to by pak byla křesťankou, že.

Onen židovký svátek je tzv. hod beránka, kterým si židé připomínají své vyjití z Egypta. Bůh bil Egypt ranami, aby propustili hebrejské otroky. Poslední ranou mělo být pobití všeho prvorozeného. Hebrejům se tato rána měla vyhnout. Pokud poslechnou a budou slavit hod beránka. Jeho krví měli potřít veřeje svých domů.

Křesťané věří, že tato oběť beránka je předobrazem oběti Ježíše. Kdo uvěří tomu, že jej jeho oběť může zachránit, kdo obrazně řečeno potře veřeje svého srdce jeho krví, ten unikne záhubě.

Tento Boží prvorozený totiž přišel, aby svou smrtí smířil člověka s Bohem, aby člověku umožnil vrátit se zpět k Bohu.

Předně si musíme uvědomit, že člověk není v souladu s Bohem, s Jeho plánem záměrem. Člověk si zvolil žít na vlastní pěst a tím porušil svůj vztah s Bohem. Problém je v tom, že to není schopen sám změnit. I kdyby chtěl.

Bůh však člověku vychází vstříc a podává mu pomocnou ruku. A to právě v osobě Ježíše z Nazaretu. Bůh sám totiž vstoupil do tohoto světa jako člověk - Ježíš. A nejenom to, on sám vzal na sebe důsledky naší cesty. A to v oběti na kříži.

Bůh ovšem nebude návrat vnucovat tomu, kdo o něj nestojí. Proto člověk nemá z této oběti užitek, pokud nevěří, že nějaká záhuba hrozí, případně nevěří, že by mu Ježíš svou obětí mohl pomoci, případně pokud nechce.

Podobně kdo nevěřil, že nějaká zhoubná rána bude, resp. nevěřil, že ho může ochránit slavení hodu beránka a potření veřejí svého domu jeho krví, resp. prostě nechtěl, tak neměl podíl na této možnosti, jak uniknout.

Kam se řadíte vy? Stačíte si sami a berličky nepotřebujete? Nebo snad váš bůh je dobrý a přijme vás i když ho ignorujete? Nebo snad jste dokonalost sama? Nebo nevěříte, že by Bůh měl zájem a péči o vás? Nebo se vám nechce vrátit se do vztahu s Ním?

Nebo se sápete po nečekané naději a s vděčností přijímáte Ježíšovu oběť a nechali jste se smířit s Bohem a vrátili se tak do vztahu s Ním, kdy opět je pro vás Bohem?

Je to vaše volba.