Služba starších

V této studii bychom se chtěli zamyslet nad úřadem starších a nad obsahem jejich služby. Rádi bychom se také dotkli povolání starších do úřadu a jejich rozhodování a autority. Jsme si však vědomi toho, že ani písmo není teologická příručka, ale vede nás pomocí příkladů a podobenství. Proto tak neberte ani tento materiál. Naším přáním spíše je, aby vám tento text posloužil jako pomůcka při osobním studiu Písma.

Definice pojmů

Nejprve si rozebereme několik řeckých slov, která (jak si později ukážeme) mají ke starším vztah.

presbyteros

Starší – jednak ve fyzickém smyslu, jednak ve smyslu úřadu v židovské synagoze, jednak starší ve Zjevení Janově, ale v Novém zákoně předně ve smyslu úřadu v církvi (řecky ekklésia znamená církev, sbor, shromáždění vyvolených, ...).

Výskyt (pouze ve smyslu starších křesťanské církve): Sk 11:30, 14:23, 15:2, 4, 6, 22, 23, 16:4, 20:17, 21:18, 1Tim 5:17,19, Tit 1:5; Jak 5:14, 1Petr 5:1,5, 2Jan 1:1, 3Jan 1:1.

sympresbyteros

Spolustarší.

Výskyt: 1Petr 5:1.

presbyterion

Starší jako celek, staršovstvo, synedrium (židovská velerada).

Výskyt (křesťanské): 1Tim 4:14.

episkopos

Strážce, dohližitel – muž jehož povinností je dohlížet, aby práce, které konají jiní byly vykonány správně; (v církevním významu se dnes toto slovo překládá jako biskup.)

Výskyt:

episkopé

Strážcovský úřad (např. apoštolů, později episkopů), biskupství, pověření; navštívení Boží (to jak Bůh zkoumá cesty a srdce lidí, aby jim určil jejich úděl).

Výskyt:

episkopein

Strážit, dohlížet na, hleděti na (dávati pozor), dozírat na, dbát na.

Výskyt: Žid 12:15, 1Petr 5:2

poimén

Pastýř.

Úkoly pastýře v Izraeli té doby byly: hlídat před nepřátely, kteří by se snažili napadnout ovce, bránit je před těmito útočníky (ať lidmy nebo dravou zvěří), uzdravovat zraněné a nemocné ovečky, hledat a zachraňovat ztracené nebo do pasti chycené ovce, milovat je, sdílet s nimi svůj život a tak si získat jejich důvěru. (např. Luk 15:3-7, Jan 10:1-16)

Výskyt:

Všimněme si, že pouze na jednom místě je toto slovo uvedeno jako označení služebnosti (úřadu) v církvi: Ef 4:11!

arxipoimén

Nejvyšší pastýř.

Jediný výskyt 1 Petr 5:4 (o Ježíši).

poimainein

Pást, starat se o stádo; vládnout.

Časté použití je také: pást železnou berlou, tzn. soudit (zvl. ve Zjevení Janově), kterého si nebudeme všímat.

Výskyt:

Všimněme si, že toto slovo je pouze třikrát napsáno o službě člověka v církvi. Jednak k Petrovi (Jan 21:15-17). Stojí za zmínku, že se Petr představuje jako spolustarší (sympresbyteros) (1Petr 5:1). Dále starším z Efezu (Sk 20:28) a starším (1Petr 5:2).

Můžeme tedy shrnout, že mluvíme-li o službě lidí v církvi, tak slovo pastýř (poimén) se vyskytuje jen v Ef 4:11. A příslušné sloveso pást (poimainein) se vyskytuje jen jako náplň služby staršího (2-krát) anebo osobní pověření Petra, který byl mj. starším (předně samozřejmě jedním z Dvanácti – apoštolem).

oikonómos

Správce domu, hospodář; služebník, kterému pán domu svěřil správu jeho záležitostí a majetku, účtů a starost o to, aby jeho služebníci a dokonce i nezletilé děti byly zaopatřeny vším co potřebují.

Poznámka: oikos je dům, rodina.

Výskyt:

oikonomia

Správcovství (viz oikonómos), úřad; řád, plán.

Výskyt:

Výklad Písma

A nyní se již začtěme do Písma. Nechme Ducha svatého, aby nám vykreslil před oči službu starších církve. Rozebereme si čtyři místa, která se týkají starších a jedno, které pojednává o Ježíši jako pastýři.

1Petr 5:1-4

Starší (presbyteros) mezi vámi napomínám, já spolustarší (sympresbyteros) a svědek Kristových utrpení a také účastník budoucí slávy, která bude zjevena: Paste (poimainein) Boží stádo, které je u vás; dohlížejte (episkopein) na ně ne z donucení, ale dobrovolně, podle Boha, ne z nízké zištnosti, ale ochotně, ne jako páni nad svým podílem, ale jako ti, kteří se stávají vzorem svému stádu. A když se ukáže nejvyšší pastýř (poimén), dostanete nevadnoucí věnec slávy.

Starší (presbyteros) jsou zde vybízeni:

• pást (Boží stádečko)
• dohlížet (na Boží stádečko) Jak:
  • ne z donucení, ale dobrovolně, podle Boha, (tedy motivy)
  • ne z nízké zištnosti, ale ochotně, (tedy znovu motivy)
  • na jako páni nad svým podílem, ale jako ti, kteří se stávají vzorem stádu (způsob)

Na tomto místě jsou dány do souvislosti slova starší, pást a dohlížet.

Za povšimnutí stojí též, že starší mají pást Boží stádo, ne svoje.

Kromě toho si všimněme zmínky o nejvyšším pastýři – Ježíši. Tato zmínka přichází poté, co jsou starší vyzýváni pást stádo, dohlížet na ně tak, že se stávají vzorem stádu. Dá se to interpretovat tak, že po popisu služby pastýře následuje zmínka o odměně vrchního pastýře svým podpastýřům. A též korekce, že pastýřem svých oveček je především Ježíš.

Sk 20:17-35

Přečtěte si, prosím, tento oddílek celý!

v. 17: ... starší (presbyteros) církve (v Efezu) ...

v. 28--30: Dávejte pozor na sebe a na celé stádo, v němž vás Duch svatý ustanovil za strážce (episkopos), abyste pásli (poimainein) Boží církev, kterou si získal vlastní krví. Já vím, že po mém odchodu k vám vejdou draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo. I z vás samotných povstanou muži, kteří budou mluvit převrácené věci, aby strhli učedníky za sebou.

Zde jsou starší vybízeni

• Dávat pozor (na sebe, na stádo)
• Pást (Boží církev)

Je zajímavé, že ve verši 17 jsou nazváni starší (presbyteros) a ve verši 28 je řečeno, že je Duch svatý ustanovil jako strážce (episkopos) ve stádě.

Jsou zde tedy dávány do souvislosti slova starší, strážce a pást.

Znovu si můžeme všimnout, že stádo, které mají pást není jejich, ale Boží.

Ve verších 29 a 30 jsou popsána některá nebezpečí pro stádo. Jednak služebníci se sobeckými motivy (vlci hltaví), jednak touha strhnout Boží ovečky na svoji stranu (mimochodem to je jedna z příčin sektářství typu Já jsem Pavlův, já Apolův, já Petrův, ... sr. 1Kor 3:3-4) a k tomu ještě mluvením převrácených řečí. Velmi poučné – jak služba starších nemá vypadat. Ba jsou tu přímo od toho, aby takovým věcem zabraňovali. Shrňme: vlci hltaví (mj. sobečtí služebníci), hereze (= úlet v učení), strhnutí lidí za sebou (sektářství, stranictví).

1Tim 3:1-7

Usiluje-li někdo o biskupství (episkopé), touží po dobré práci. Biskup (episkopos) tedy má být ...

Zde jsou uvedeny požadavky na strážce (episkopos). Hlavně charakterové, ale i schopnost vést rodinu, učit.

Pro nás je nyní zajímavé, že v prvním verši se mluví o strážcovství (episkopé), ale ve druhém je hned řečeno: Strážce (episkopos) tedy má být....

Dále je zajímavá obdoba s podobným oddílkem v Tit 1:5-9, kde se ovšem píše o starších (presbyteros).

Tit 1:5-9

... ustanovil v jednotlivých městech starší (presbyteros), ..., neboť strážce (episkopos) musí být bez úhony jako Boží správce (oikonómos), ...

Zde je opět výčet požadavků na staršího.

Nás ale zaujme to, že v pátém verši se mluví o starších (presbyteros), ale v sedmém o strážci (episkopos) a o správci (oikonómos).

1Petr 2:25

..., ale nyní jste byli obráceni k pastýři (poimén) a strážci (episkopos) svých duší.

Zde se píše o Ježíši a je o Něm řečeno, že je pastýř (poimén) a strážce (episkopos) našich duší.

Velmi zajímavé srovnání je s 1Petr 5:1-4, kde jsou starší vyzýváni, aby pásli (poimainein) a strážili (episkopein) Boží stádo. Tedy až na mluvnický tvar tatáž slova!

Stejně zajímavé je srovnání s Sk 20:28, kde jsou starší vyzýváni, aby pásli (poimainein) Boží stádo, ve kterém je Duch svatý ustanovil za strážce (episkopos).

Přehled

Udělejme si nyní přehled použití jednotlivých slov, kterých si všímáme, ve výše citovaných místech Písma:

	presbyteros starší	episkopos strážce	episkopein strážit	episkopé strážcovství	poimén pastýř	poimainein pást	oikonómos správce
1. Petr 5	v. 1		v. 2		(v. 4)	v. 2
Sk 20	v. 17	v. 28				v. 28
1. Tim 3		v. 2		v. 1			v. 7
Tit 1	v. 5	v. 7					v. 7
1. Petr 2		(v. 25)			(v. 25)

V závorce jsou místa, kde je dané slovo napsáno o Ježíši. Nicméně i toto je pro nás důležité, jak jsme si ukázali výše.

Shrnutí

Předně je to fakt, že slova starší (presbyteros), strážce (episkopos), pastýř (poimén) (resp. pást (poimainein)) a správce (oikonómos) popisují tutéž službu v církvi a Písmo mezi nimi striktně nerozlišuje. Každé z těchto slov ukazuje tuto službu z jiného pohledu, novým, obohacujícím způsobem. Podobně Písmo popisuje třeba církev (tělo, rodina, dům, chrám, ...).

Tyto příměry dobře popisují službu starších. Starší a staršovstvo jsou pojmy, které vychází z organizace Izraele, šlo o radu moudrých a zkušených mužů, kteří byli pověřeni spravováním náboženské obce. Můžeme zde vidět rozdíl mezi kněžími a staršími. Podobný rozdíl je mezi staršími církve a ostatními úřady² jako učiteli, proroky... Strážce dohlíží na to, aby se vše dělo řádně. Jaké úkoly má pastýř³ jsme si popsali, když jsme toto slovo definovali. Starší se mají starat o stádo, a z toho vychází starost o každou jednotlivou ovečku. Protože, když má někdo sto ovcí a jedna se ztratí, tak jde a hledá ji dokud ji nenalezne. Často se opakuje myšlenka, že stádo, které starší pasou, patří nikoliv jim, ale Ježiši. On je ten hlavní pastýř. Jemu patří ovečky, protože je vykoupil vlastní krví. Nepatří starším, ale jsou jim svěřeny. Mají se o ně starat tak jak by to dělal on. Jsou správci Božího domu (církve). Starají se o záležitosti svého pána (i finanční) a dbají na to, aby bylo o každého postaráno.

1Tim 5:17-21

Starší (presbyteros), kteří dobře [stojí v čele] (proistanai) jsou hodni dvojí cti, zvláště ti, kteří se namáhají kázáním a vyučováním. Neboť písmo praví: Býkovi, který mlátí nedáš náhubek a hoden je dělník své mzdy. Žalobu proti staršímu nepřijímej, leda na základě dvou nebo tří svědků. Ty, kteří hřeší, kárej přede všemi, aby i ti ostatní měli strach...

Toto místo nám ukazuje několik věcí o starších. Mimo jiné, že vedou církev čímž se budeme zabývat v další kapitolce.

Je zde zmíněno i financování starších (v. 17-18). Použité slovo timé má dva významy: 1) čest které kdo požívá (čestný honorář) 2) cena, odměna (finanční) A následující dva citáty ve verši 18 mluví jasně o penězích.

Starší se častěji stane terčem nepodložených pomluv, proto nás Duch svatý ve verši 19 vyzývá nepříjímat žalobu proti staršímu pokud není podložena svědectvím dvou či tří lidí (tzn. není neopodstatněná).

A ty starší, kteří zhřeší je třeba veřejně napomínat, aby celé stádo bylo v Boží bázni. Jsme velmi důrazně vyzýváni nikomu nestranit, např. z důvodu, že je to náš blízký přítel. (v. 20-21)

Vedoucí církve

Pro úplnost by bylo dobré zmínit místa v Písmu, která se zabývají vedením církve a vůdci:

proistanai vést, v následujících místech Písma je použito participum tohoto slovesa jako podstatné jméno, tedy ten, kdo vede: Řím 12:8, 1Tes 5:12, 1Tim 5:17. Zajímavé je použití tohoto slovesa ve významu vynikat (v dobrých skutcích) (Tit 3:8,14). Na jiných místech (1Tim 3:4, 5, 12) je užito ve smyslu vést rodinu. A to jako kvalifikace staršího či diakona, s odůvodněním neumí-li vést rodinu, jak bude vést církev.

• Řím 12:8: Kdo [stojí v čele] (proistanai) ať je horlivý.
• 1Te 5:12-13: Žádáme vás bratři, abyste uznávali ty, kteří namáhavě pracují mezi vámi, jsou vašimi představenými (proistanai) v Pánu a napomínají vás. Převelice si jich v lásce važte pro jejich práci; žijte mezi sebou v pokoji. Toto místo není adresováno vedoucím, ale všem.

Dalším slovem, které Písmo používá k označení vedení, vůdce je participum od slovesa egeomai. Toto slovo má i jiné významy (pokládat, myslet si), které nás nezajímají.

Zajímavé výskyty: Luk 22:24-26 (Velmi zajímavé místo!) Sk 15:22 (přední muži mezi bratřími) 1Tes 5:13 Žid 13:7, 17, 24

Žid 13:7: Vzpomínejte na své vůdce, kteří k vám mluvili slovo Boží, pečlivě pozorujte, jaký byl konec (výsledek) jejich života, a napodobujte jejich víru.

Bylo by dobré se zmínit o Mat 23:8-12. Zde ve verši 10 kraličtí překládají dvakrát jako vůdce. V řečtině slovo kathégétés znamená mistr, učitel, tedy ne vůdce. Podobně v jedné z variant v. 8 na místě ..., neboť jediný je váš učitel (druhou variantou je didaskalos, učitel). Nejde tedy o to, že mezi sebou nemáme vedoucí, ale že náš mistr je jen jeden – Ježíš Kristus.

Ustanovení starších

Nyní se podíváme na povolání a ustanovení starších.⁴ Vyjdeme z Sk 20:17-32. Zde se píše: Dávejte pozor na sebe a na celé stádo, v němž vás Duch svatý ustanovil... (v. 28). Z tohoto místa vidíme dvě důležité věci: 1) starší jsou ustanoveni 2) ustanovuje Duch svatý.

Jak se to ale dělo v praxi? Nemáme zaznamenáno, jak byli ustanoveni starší v Efezu, ale můžeme se podívat na jiná místa. V každém sboru (církvi) jim (Pavel s Barnabášem) ustanovili starší a v modlitbách s posty je svěřili Pánu v něhož uvěřili. (Sk 14:23)⁵ Titovi apoštol Pavel píše: Proto jsem tě zanechal na Krétě, abys dal do pořádku to, co ještě zbývá, a ustanovil v jednotlivých městech starší, jak jsem ti přikázal... (Tit 1,5) Je tedy zřejmé, že i v Efezu Duch svatý ustanovil starší skrze apoštola Pavla, který tento sbor založil a tři roky v něm sloužil.

Nyní si ukážeme určitou věc: existuje paralela mezi službou starších a apoštolů. V 1Petr 5:1 je další důležité místo, kde Petr hovoří ke starším a o sobě mluví jako o spolustarším. Zdá se, že pokud apoštol působil v některém sboru (kde byl jako apoštol přijímán – to není samozřejmé), tak byl považován za jednoho ze starších. Také je vidět, že dokud nově založený sbor neměl starší, jejich funkci zastával apoštol, který jej založil. Po jeho odchodu přešla tato služba na starší. Sem spadá i ustanovování dalších starších, jejich odvolání...

Kromě toho je zde další důvod, proč ustanovování dalších starších mělo být na staršovstvu. Ve Sk 2:28 se píše, že starší ustanovuje Duch svatý. V dalším textu se dovíme o obsahu služby starších. Ta se přirovnává například k práci pastýře, který se stará o stádo, nebo správce, který opatruje dům svého Pána a stará se o to, aby bylo vše v pořádku a všichni měli dostatek. V obou těchto příkladech je zřejmý vztah k Pánu (ovcí nebo domu) – a tím je Ježíš Kristus, kterému jsou odpovědni, a který je také zaopatří vším, co pro tuto službu potřebují. Například zjevením Boží vůle pro sbor. Pokud tedy starší ustanovuje Duch svatý, udělá to skrze své povolané služebníky.

Tzn. ustanovení dalších starších se děje kooptací, tj. přijetím stávajícími členy staršovstva. Tyto věci samozřejmě nelze dělat bez členů sboru. Už vzhledem k podstatě autority v církvi (ta se nedá vynutit – může být jen přirozená, závislá na důvěře, kterou ovečky mají k dané autoritě), je třeba, aby nový starší byl obecně přijímaný sborem – byl přirozenou autoritou. Nicméně, konečné rozhodnutí je na starších, nikoli například na hlasování členů sboru. Už proto, že starší by v posledku měly reprezentovat především vůli Boží, ale ne svou ani členů sborů. Nejlepší pochopitelně je, pokud jsou tyto shodné.

Rozhodování a autorita

V této souvislosti je také zajímavé zamyslet se nad rozhodováním starších. Mají být rozhodnutí starších jednomyslná nebo mají hlasovat? Myslím si, že počítat s tím, že rozhodnutí ve staršovstvu se budou provádět hlasováním, je velmi nebezpečné. Poněvadž pokud například v 5-ti členném staršovstvu budou tři pro a dva proti, a bude rozhodnuto většinou hlasů, bojím se, že to může vést k rozdělení. To se může projevit rozpadem sboru na dva, ale i když k tomu nedojde, může jít o rozdělení vnitřní. Sbor sice zůstane jeden, ale je rozdělen na dvě části, které spolu bojují.

Z toho důvodu je lepší, aby se starší rozhodovali, až dosáhnou jednoty (tedy ne proti vůli někoho z nich). Ale je to možné? Chvála Pánu, věříme, že ano. Vede nás k tomu jednoduchá úvaha. Bůh povolal starší, aby vedli sbor. A proto, věříme, že jim taky všem chce sdělit svou vůli – která je jedna. Proto si myslíme, že by starší měli ze všech sil usilovat o dosažení jednoty. Myslet si, že to nejde, považujeme za nevěru – nikoli reálné hodnocení situace.

A jak je to se vztahem starší – sbor? Při svém rozhodování by starší měli své ovečky informovat. Mají právo se podílet na rozhodování. A taky, aby se za to mohly modlit. Koneckonců je to podobné jako v rodině: Muž i žena společně hledají Boží vůli a vzájemnou jednotu, modlí se, mluví spolu. Ale konečné rozhodnutí je na muži. Tedy co se sboru týká, tak není dobré, pokud starší pouze informují ostatní o svých rozhodnutích, ani čekání až se na nějaké věci sjednotí celý sbor. V každém případě by měl každý mít možnost vyjádřit svůj názor. A pokud s něčím nesouhlasí, je to spíš nutnost, aby ho vyjádřil a zdůvodnil. A to především starším. Nelze operovat s nejasným vyjádřením, že tam někomu se něco nelíbí a nikdo neví pořádně co a proč.

Ovšem pokud věříme, že všichni starší jsou povoláni a vedeni Bohem, musíme uznat, že konečné rozhodnutí je na nich. A to i v případě, že sami si nejsme tak jisti – pak jde o to, jakou k nim máme důvěru. Církev si můžeme představit jako tělo, složené z mnoha údů, které mají rozdílnou funkci a jsou na sobě zcela závislé. Oko bez ruky nic nedokáže, ani ruka bez oka. Problém nastane tehdy, jestliže ruka trvá na svém vidění, přestože oko již vidělo. To vede k chudobě církve. Protože, jedině poddání se autoritě druhých znamená vlastnit jejich bohatství. (Viz Watchman Nee: Duchovní autorita – kapitola Autorita těla, str. 79)

Poddáni buďme jedni druhým

Tím se dostáváme k závěru a k problému vzájemné poddanosti. V Fil 2:3 se píše: ...nic nedělejte z řevnivosti, ani z ješitnosti, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe. O starších se vždy mluví jako o služebnících, proto by se měli vydávat službě druhým – tak jako to dělal Kristus, který je tím nejvyšším pastýřem a příkladem ostatním pastýřům. Na druhou stranu, my bychom měli přijímat starší jako své autority: Poslouchejte své vůdce a buďte poddajní, neboť oni bdí nad vašemi dušemi jako ti, kdo budou vydávat počet; ať to mohou dělat s radostí, a ne se vzdycháním, neboť by vám to nebylo k užitku. (Žd 13,17)

Rádi bychom zdůraznili, že vzájemná vydanost, láska a vztahy sourozenců v Kristu, jsou mnohem důležitější, než ten nejbibličtější systém vedení sboru. Jsou církve, kde vedení vychází z tradice a je hodně vzdálené bibli, a přesto dobře fungují. A může to platit i naopak. To však nic nemění na tom, že je dobré hledat, co o otázce starších a vedení církve říká Boží slovo.

---

Poznámky:

1. Toto místo (a paralelní v Mar 6:34) je o Ježíši. Je zde totiž řečeno o lidu, že jsou jako ovce bez pastýře. Proto ať učedníci prosí Pána žně, ať vyšle své dělníky. A hned poté je Ježíš posílá zvěstovat evangelium, tedy přivádět k největšímu pastýři – k Ježíši.
2. přesněji řečeno jde o Ježíšovy dary církvi (lidem) viz Ef 4:7, 11-15
3. Prosím, zkuste na chvíli zapomenout na významy, které máte zažité pro slova pastýř a zvláště pastorace, a uvažujte nad původním významem tohoto slova.
4. V této úvaze nehovoříme o požadavcích na starší, které jsou zřejmé z 1. Tim 3 a Tit 1:5nn, a jsou nutnou podmínkou pro ustanovení starším.
5. V kralické bibli je tento verš ve znění: A zřídívše jim, podle daných hlasů, starší po církvech... Vsuvka: podle daných hlasů, která by mohla naznačovat, že starší byli voleni sborem, se nevyskytuje v žádném jiném překladu, ani v řeckém textu – jde tedy zřejmě o chybu.