Mojžíšovo reptání a jak se pokazilo, co mohlo

Mojžíš před povoláním

Mojžíš je v Bibli udáván jako příklad muže víry, je o něm řečeno nádherné úsloví jakoby Neviditelného viděl (Bible, Dopis Židům, kapitola 11).

Židům 11:23-29
11:23 Vírou byl narozený Mojžíš po tři měsíce ukrýván svými rodiči, protože viděli to krásné dítě a nezalekli se králova rozkazu.
11:24 Vírou Mojžíš, když dospěl, odmítl být nazýván synem faraonovy dcery
11:25 a vybral si raději snášet utrpení s Božím lidem, než mít dočasný požitek z hříchu.
11:26 Kristovu pohanu považoval za větší bohatství než egyptské poklady, neboť se díval k odplatě.
11:27 Vírou opustil Egypt a nebál se králova hněvu, neboť nabyl síly, jako kdyby viděl Neviditelného.
11:28 Vírou slavil Hod beránka a pokropení krví, aby se jich Ten, který hubil prvorozené, nedotkl.
11:29 Vírou přešli Rudé moře jako po suché zemi; když se však o to pokusili Egyptští, byli pohlceni mořem.

Kontext doby

Izrael byl od hladomoru za dnů Jákoba a od Josefova správcovství v Egyptě. Úcta, kterou měl Josef, v průběhu času vyprchala a Egypťané začali s Izraelci jednat dost tvrdě. Mimo jiné proto, že se jich báli, protože viděli, jak jim Bůh žehná. Šlo to tak daleko, že přikazovali porodním bábám, aby zabíjely novorozené chlapce, a když to nepomohlo, tak nutili Izraelce házet novorozené chlapce do Nilu.

Nepodařená snaha o pomoc

Mojžíš se díky tomu dostal do výchovy k faraonově dceři, ale to je jiný příběh, ne nepodobný Plaváčkovi. Když dospěl, vyšel ke svému lidu a viděl jeho utrpení. Tak se stal svědkem, když egyptský dozorce mlátil Izraelce, zastal se ho a Egypťana zabil. Dozvídáme se, že se před tím rozhlédl, zda se nikdo nedívá, a poté ho zahrabal.

Můžeme se dohadovat, jaký díl měla Mojžíšova zbrklost, zbabělost, odvaha, neuvědomění si důsledků a další věci, které jsou možná skryty mezi řádky. Žid 11 to popisuje:

Vírou Mojžíš, když vyrostl, odmítl být nazýván synem faraonovy dcery a vyvolil si raději spolu s Božím lidem snášet útrapy, než mít časný požitek z hříchu.

Každopádně si ovšem vysloužil odmítnutí od svého lidu a verdikt smrti od faraona. Proto utekl do Midjánu, kde si vzal za ženu dceru tamního kněze a usadil se.

Povšimněme si datování - když utekl z Egypta, bylo mu 40 let, když se tam vrátil, bylo mu 80 let, když dovedl svěřený lid před zaslíbenou zemi, kde umírá, bylo mu 120 let.

2. Mojžíšova 7:7
Exo 7:7 Když mluvili k faraonovi, bylo Mojžíšovi osmdesát let a Áronovi osmdesát tři.

5. Mojžíšova 34:7
Deu 34:7 Když Mojžíš zemřel, bylo mu sto dvacet let. Jeho oči nezeslábly a jeho svěžest nevyprchala.

Mojžíšovo povolání, reptání a malomyslnost

Bůh se zjevil Mojžíšovi v hořícím keři, povolal ho, aby vyvedl Izrael z Egypta. Dalo by se říct, že to, o co se v malém měřítku Mojžíš kdysi neúspěšně pokusil, teď měl vykonat ve velkém. Povšimněme si, co na to Mojžíš Bohu řekl (cituji):

• Kdo jsem já, abych šel k faraonovi a vyvedl syny Izraele z Egypta?
• Hle, přijdu k synům Izraele a řeknu jim: Poslal mě k vám Bůh vašich otců. Co jim odpovím, když se mě zeptají: Jaké má jméno?
• Pohleď, neuvěří mi a neposlechnou mě. Určitě řeknou: Žádný Bůh se Ti neukázal!
• Promiň, Pane můj, ale nejsem dobrý řečník - ani dříve, ani teď, když jsi promluvil ke svému služebníku. Vždyť se mi plete jazyk v ústech.
• Promiň, Pane můj, pošli prosím někoho jiného.

Je zajímavé, co Bůh Mojžíšovi odpovídal, i to, jakou s ním měl trpělivost - rozhněval se na něj až po poslední replice, kdy Mojžíš nevznáší žádnou námitku, ale otevřeně odmítá. (Bible, Exodus, 3. a 4. kapitola)

Mojžíšova osobnost

Mojžíš se zalekl, nedokázal připustit, že by Bůh chtěl použít k tomuto úkolu zrovna jeho. Možná v tom byla pachuť toho, co pokazil, případně co se přinejmenším nepovedlo, možná už se usadil a mladickou nerozvážnou horlivost vystřídala zralá zbabělost, možná byl jen obyčejným človíčkem s mnohem přízemnějšími plány do budoucna. Každopádně vzal ženu a děti a šel zpět do Egypta. A to je víra! Ne pocity, že jsem king, ale jednání, jakoby Neviditelného viděl.

První výsledky

Přišel do Egypta, Izraelci mu uvěřili a vstoupil se svým starším bratrem Áronem před faraona a řekl mu, aby propustil Izrael. Výsledkem bylo podstatné zhoršení otrocké dřiny. Izraelští předáci jim to vyčítají. Izraelci přes svoji malomyslnost a těžkou dřinu ho ani neslyší, když je povzbuzuje.

Mojžíš neutíká, ale modlí se

Takže malomyslný Mojžíš nakonec uposlechl Boha a výsledky byly katastrofální. Ale nyní si povšimněme Mojžíšovy reakce. Neutíká zpět do bezpečí pod ochranu vlivného tchána, ale modlí se a přednáší tuto situaci Bohu. Pravda, modlitba to je dost vyčítavá. Bůh mu odpovídá a povzbuzuje ho.

O tom, co se během této modlitby stalo, si můžeme udělat obrázek z toho, jak Mojžíš následně jedná. Jde a toto povzbuzení se snaží předat Izraelcům. Nicméně i to je neúspěšné.

Poslušnost navzdory těžkostem

Mojžíš si stěžuje Bohu, ale je poslušný

Bůh do této situace Mojžíšovi říká, aby opět vyhledal faraona. Mojžíš namítá, že ho neposlechli Izraelci, jak by mohl faraon, ale Bůh ho znovu povzbuzuje a Mojžíš je poslušný a jde.

Dozrání

Od tohoto okamžiku už vidíme Mojžíše, jak oznamuje faraonovi a Egyptu jednotlivé rány, které je mají přimět, aby propustili Izrael, jak bojuje s egyptskými kněžími, kteří mu odporují, slyšíme ho říkat silná slova faraonovi.

Ne, že by se vždy cítil dobře, to rozhodně ne, ale postupně dozrál a zvyk přinášet Bohu upřímně situaci i své pocity byl velmi prospěšný. Vidíme např., jak Bůh na jednu takovou přímluvu - výtku Bohu - dokonce změní záměr a nevyhladí Izrael, když proti němu stále reptal.

Aplikace do naší situace

Služba - jak bych já mohl pro Boha něco dělat?

Možná se ti zdá, že nejsi dostatečně vybaven, abys pro Boha aktivně něco dělal. Možná, že to nemá místo v tvém životě. Možná si nechceš přidělávat problémy. Možná máš taky spoustu námitek, a když už žádná nezbývá, tak otevřeně říkáš - ne, já ne, pošli někoho jiného.

Těžkosti neznamenají, že to děláme špatně

Možná jsi už vyšel a začal, možná to dopadlo neslavně, možná se Ti hroutí všechno pod rukama. Ne všechny těžkosti znamenají, že jsi něco udělal nebo děláš špatně. Někdy je to jen očekávatelný odpor. Připoměň si, že co nic nestojí, za nic nestojí.

Problémy řeš na modlitbě

Jedna píseň začíná: Kdo na kolenou klečí vídá dál... Mějme zvyk, řešit problémy modlitbou. Bůh slyší své děti, když k němu volají. Vyzývá nás k tomu.

Víra vítězí, ale...

Nicméně pozor! Víra není nevědomost. Není to hra! Tvého Mistra ten odpor přivedl k smrti umučením. Poté, co byl zrazen svým učedníkem a všichni ho opustili, jeden ze tří nejbližších ho otevřeně třikrát zapřel, všichni se mu posmívali. Dočteš-li Žid 11 do konce, zjistíš, že některým dal Bůh obrovská vítězství. A někteří ve víře vykonali, co měli a ... byli umučeni.

ep. Židům 11:32 - 12:4
11:32 A co mám ještě říkat? Vždyť mi nepostačí čas, abych vyprávěl o Gedeonovi, Barákovi, Samsonovi, Jeftem, Davidovi a také o Samuelovi a prorocích,
11:33 kteří skrze víru podmaňovali království, konali spravedlnost, docházeli zaslíbení, zavírali tlamy lvům,
11:34 uhašovali moc ohně, unikali ostří meče, bývali posilněni v slabosti, stávali se silnými v boji a obraceli na útěk vojska cizinců.
11:35 Ženy dostávaly své mrtvé vzkříšené, zatímco jiní byli mučeni a neočekávali vysvobození, aby tak dosáhli lepšího vzkříšení.
11:36 Jiní pak zakoušeli výsměch a bičování a dokonce pouta a vězení.
11:37 Bývali kamenováni, rozřezáváni, pokoušeni, umírali zabíjeni mečem, chodili v ovčích a kozlích kůžích - strádající, soužení a trápení.
11:38 Svět jich nebyl hoden. Bloudili po pustinách a horách, po jeskyních a rozsedlinách země
11:39 a nikdo z nich (ačkoli skrze víru obdrželi dobré svědectví) nedosáhl zaslíbení;
11:40 neboť Bůh zamýšlel něco lepšího pro nás, aby oni bez nás nedošli k cíli. Běh víry
12:1 Proto i my, obklopeni takovým oblakem svědků, odložme každou zátěž i hřích, jenž nám tak snadno bývá překážkou, a s vytrvalostí běžme závod, který leží před námi.
12:2 Hleďme na původce a dokonavatele víry Ježíše, který pro radost, jež ležela před ním, podstoupil kříž nedbaje na hanbu a posadil se po pravici Božího trůnu.
12:3 Považte přece, jaký je Ten, který vydržel takový odpor hříšníků proti sobě, abyste neochabli a neklesali na duši. Boží výchova
12:4 Ještě jste se v boji proti hříchu nevzepřeli až do krve

Závěr

Nebuďme malomyslní, neříkejme Bohu ne, když se objeví odpor, neberme to jako znamení, že tudy ne, ani se nestáhněme do sebe, ale v modlitbě vše Bohu předkádejme.

Kéž můžeme jako apoštol Pavel říct na konci svého života:

2. Tim 4:6-8
Dokončený běh
4:6 Já už totiž začínám být obětován a nastal čas mého odchodu.
4:7 Bojoval jsem dobrý boj; běh jsem dokončil, víru jsem zachoval. 4:8 Nakonec je pro mě připravena koruna spravedlnosti, kterou mi dá v onen den Pán, ten spravedlivý soudce; a nejen mně, ale i všem, kdo si zamilovali jeho příchod.

2. Kor 12:10

12:10 Proto mám zalíbení ve slabostech, v příkořích, v nedostatcích, pronásledováních a v úzkostech pro Krista. Vždyť když jsem slabý, tehdy jsem silný.

2. Kor 4:7

4:7 Tento poklad však máme v hliněných nádobách, aby nesmírnost té moci byla Boží a ne z nás.