Jan 9, Uzdravení slepého

Příčina nemoci

Ježíš a učedníci se setkávají se slepým od narození a učedníci řeší teologický problém. Zhřešil on nebo jeho rodiče. Vůbec si nepřipouští, že by důvodem jeho slepoty nebylo něčí provinění. Později farizeové osočují slepého - celý ses v hříších narodil a nás chceš poučovat.

Přístup, že příčinou nemoci je hřích (ne obecná pokřivenost od Adama, ale konkrétní provinění) se táhne celým Starým Zákonem (viz např. 5M 28-29). Ale už v něm se začínají objevovat myšlenky, že ta příčinnost nebude tak absolutní.

Kniha Jób je celá o tomto problému. Jób žije spravedlivě a satan ho osočí před Bohem a dostane souhlas ho sužovat - Jób přijde o všechno - o majetek, děti, zdraví; manželka mu říká zlořeč a zemři. Do této situace přijíždí Joba podpořit tři přátelé. Z jejich slov jasně čiší: Zhřešil si (to víme, neboť se Ti staly ty zlé věci), Bůh se nemýlí, čiň pokání. Tzn. pastorují Joba právě z hlediska tohoto paradigmatu, že nemoc je důsledkem hříchu. A je to špatně; sám Bůh jim na závěr vytýká, že ho neznají. Vždyť v posledku důvodem bylo, že Jób žil spravedlivě, satan osočil jeho víru v Boha - bodejť by Tě nectil, Bože, když se mu daří tak dobře. A Bůh tak důvěřuje Jóbovi, že umožňuje satanovi sáhnout na jeho úspěšnost, rodinu, zdraví. A Jób obstál.

Ježíš popřel, že by příčinou byl hřích. Čímž se postavil proti pojetí, že příčinou nemoci je hřích.

Měl o něj zájem a uzdravil ho. S komentářem, že musí konat skutky toho, který ho poslal a že důvodem slepoty je, aby se na něm zjevily Boží skutky. Jinými slovy nám tímto přístupem zjevil Boha - Bůh si přeje uzdravení.

Reakce na uzdravení

Ježíš uzdravil slepého v sobotu, což v očích farizeů nebylo správné. Pro některé to byl dokonce důvod pro odmítnutí Ježíše. Jiní správně odtušují, jak by mohl hříšný člověk dělat takováto znamení?

Rodiče potvrzují slepotu syna, ale dělají, že neví, jak byl uzdraven. Ze strachu - hrozilo jim vyloučení ze synagógy. Radost nad uzdravením syna byla zastíněna strachem a obavami.

Farizeové naprosto pomíjí dobré, které se slepému stalo, a hnáni zaslepující nenávistí nejsou schopni vidět, kdo zpoza Ježíše vyzařuje. Čili jsou jakoby slepí.

Slepý vidí, že se stalo něco zázračného a dobrého. Má svého uzdravitele za proroka, obhajuje ho trefně a místy s odvážnou jízlivostí před farizei. Později vyznává Ježíše Mesiášem a klaní se mu.

Debata mezi slepým a farizei

Farizeové osočují Ježíše a nazývají ho hříšníkem, slepý ho s lehkostí, diplomacií a drobnou jízlivostí obhajuje (např. Chcete se snad i vy stát jeho učedníky).

Farizeům došly argumenty a tak debatu končí osočením slepého - v hříších ses narodil (poukaz na to, že když se narodil jako slepý, určitě to mělo svůj důvod) a nás chceš poučovat. Jak trapné přiznání, že jsou uzavření tomu slyšet.

Slepota a vidění

Slepý pořádně ani nevěděl, kdo ho uzdravil. Ježíš ho později vyhledal a zeptal se ho, zda věří v Syna člověka. Slepý se ptá, kdo to je. Ježíš odpovídá viděl jsi ho. To je zajímavý moment. Fyzicky Ježíše slepý vidí nyní poprvé - při uzdravení mu Ježíš pomazal oči blátem a poslal ho umýt si je v rybníku Siloe a pak se nesetkali! Slepý viděl Ježíše vnitřníma očima.

Mnoho lidí vidělo Ježíše fyzicky a neviděli v něm Mesiáše (aby ti, kdo vidí, byli slepí) a tady slepý ho viděl (a slepí viděli).