|
Shrnutí
Apologetika - obhajoba křesťanství. Někdy také vysvětlování, vymezení atp. První použití slova apologetika je datováno po požáru Říma založeném Císařem Neronem a nařčení křesťanů ze žhářství.
Autor: Olda Auda
(Naposledy změněno: 13. 3. 2006)
Apologetické směry
Je několik apologetických škol, směrů, dva z nich si stručně přiblížíme:
Důkazy k přesvědčení
K nejznámějším patří evidencionalistická apologetika založená na snaze
důkazy a argumentací přimět nekřesťana k revizi jeho světového názoru. Tento
směr předpokládá existenci společné platformy pro křesťany a
nekřesťany - rozum a objektivní zvážení faktů. To je
ovšem sporné a neúčinné při konfrontaci filozofií a náboženství popírajících
rozum, některé až tak daleko, že připouštějí pravdivost výroku a jeho negace současně
(to je VELMI závažné). Zvláště patrné je to u východních náboženství.
Důležitost paradigmatu
Dalším významným směrem je presupoziční apologetika. Ta bere
v úvahu odlišné paradigma (myšlenková mapa, skrze kterou vidím svět,
mj. poměřuji fakta). Zdůrazňuje, že stejný fakt hodnotí lidé odlišně právě na
základě odlišného paradigmatu. Ve své čisté linii tvrdí, že neexistuje
společná platforma pro křesťany a nekřesťany. Nabízí řešení ve
dvoufázovém dialogu. První fáze je přistoupení na paradigma partnera a pokus
ukázat mu nedostatečnost jeho světového názoru při použití jeho východisek.
Druhá fáze je představení (nikoliv dokázání) vlastního pohledu na Boha, svět,
člověka z vlastních východisek.
Někteří jsou si vědomi přínosu presupoziční apologetiky, nicméně tvrdí, že
jsou tu určité společné věci pro křesťany a nekřesťany - jsme lidé,
stvoření k obrazu Božímu a přes případné značné pokřivení, nikdo není pokřiven
zcela, je tu svědomí atp.
Význam apologetiky
Někteří snižují význam apologetiky s poukazem na to, že konverze není věcí
rozumu, ale spíše rozhodnutí a Božího jednání. To je sice pravda, nicméně
apologetika připravuje půdu pro toto případné rozhodnutí. Sama apologetika
nikoho neobrátí, ale odstraňuje upřímné rozumové zábrany vůči křesťanství.
Pokud někdo má problém z existence zla a není to jen zástupný problém -
výmluva, je to něco, co mu reálně zabraňuje poznat Boha jako milujícího Otce.
Popsáním a vyvrácením zmíněného zdánlivého paradoxu (existence zla) mu
zjednodušíme cestu k setkání s Bohem.
Příklady apologetických témat
Klasickým tématem je existence zla. Je-li Bůh dobrý, vševědoucí a všemouhoucí,
jak to, že lidé trpí.
V poslední době, která se vyznačuje sterilitou zvanou korektnost, je oblíbeným
cílem kritiků existence absolutní pravdy. Případně domnělá pýcha tvrzení, že
křesťanství je pravdivé, na rozdíl od ostatních náboženství.
|