Personal tools
You are here: Home :: Bible :: Žalmy
Document Actions

Žalmy

Shrnutí

Žalmy jsou unikátní knihou Bible, která zachycuje především bezprostřední zkušenost člověka s Bohem. Najdeme v ní modlitby člověka k Bohu i promlouvání Boha k člověku, hluboké pravdy o Bohu a o jeho vztahu k lidem, ideály pravé zbožnosti. Žalmy byly a jsou pro křesťany důležitým zdrojem inspirace při jejich modlitbách a přemýšlení o Bohu.

Autor: Tomáš Tyc

(Naposledy změněno: 13. 3. 2006)

Technický přehled

Autor

Žalmy napsalo několik různých autorů. Nejvíce, přes sedmdesát, jich napsal král David. Po dvanácti žalmech pochází od Kórachovců a od Azafa a zbytek od dalších autorů, o nichž toho většinou mnoho nevíme.

Komu je určeno

Vzhledem k různorodosti knihy žalmů je různorodé i jejich určení. Některé jsou plné chvály Boha a jsou tedy inspirací člověku, který chce vyjádřit Bohu svoji vděčnost a lásku. Jiné žalmy, které vyjadřují pocity člověka v těžké životní situaci, mohou zase vlít naději tomu, kdo prochází podobným utrpením jako autor. A další žalmy jsou zdrojem poučení, jak moudře prožít život, pro každého člověka.

Datování

Kniha žalmů vznikala postupně, jedná se o soubor 150 samostatných žalmů. Některé z nich jsou datovatelné do Mojžíšovské doby, některé do poexilní. Vznikaly tedy v průběhu tisíce let. Řazeny nejsou chronologicky.

Literární forma

Protože žalmy byly určeny ke zpěvu, je jejich hlavní literární formou báseň. Některé žalmy jsou převážně lyrické, jiné jsou epickým vyprávěním. Mnoho žalmů zachycuje spontánní vylití srdce člověka Bohu a jsou tak záznamem víceméně volného toku myšlenek autora [42, 63]. Mnoho žalmů má předverš, který říká něco o autorovi, někdy i o situaci, v níž byl žalm složen, případně k jakým nástrojům se má zpívat.

Hlavní témata

Tématika žalmů je rozmanitá, ale převládá několik následujících základních témat.

Žalmy velmi často vyjadřují chválu, obdiv, díkůvzdání Bohu [36, 95 - 100, 103 - 104, 145 - 150]. Žalmy také často zachycují modlitbu, tedy přímou řeč člověka k Bohu. Někdy mluví naopak Bůh k člověku v přímé řeči, z níž je vidět Boží postoj k člověku a jeho láska. Žalmy tak svým způsobem zachycují vztah mezi člověkem a Bohem.

Mnohé žalmy ovšem vyjadřují i pocity úzkosti, bezmoci, deprese, smutku, strachu z hrozícího nebezpečí, jsou psány v těžké situaci [22, 38, 69, 88]. Přitom ale pisatelé jasně vyjadřují odhodlání věřit Bohu, doufat v něj do poslední chvíle a nenechat se zlou situací zdeptat a zničit. Většinou pak žalm končí optimisticky, např. chválou Bohu za to, jak člověka vysvobodil, potěšil a povzbudil.

Některé žalmy shrnují historii izraelského národa a významné okamžiky, kdy s ním Bůh jednal [78, 105, 106]. Tématem jiných žalmů je proroctví o budoucích věcech, např. o Kristově utrpení [69:22, 22:19, srov. Jan 19:23-24] nebo o vztahu Krista a církve [45].

Mnohé žalmy obsahují morální ponaučení, např. říkají, jaký je Bůh, nebo ukazují, kam vede cesta hříšníka a kam cesta spravedlivého (dobrého) člověka, který miluje Boha [1, 37, 73, 112, 128].

Některé žalmy (např. 32 či 51) jsou vyznáním hříchu člověka Bohu; je z nich zřejmé, jak takové vyznání ulevilo svědomí člověka, a mohou tak pomoci tomu, kdo nemá dost odvahy prosit Boha o odpuštění. Jiné žalmy ukazují nesmírné Boží milosrdenství a jeho slitování nad těmi, kteří si svým počínáním sami zavinili svoji zlou situaci [107]

Žalmy jsou také mnohdy svědectvím o tom, co Bůh vykonal, ať už obecně [104, 145 - 147] nebo v životě autora [18, 118, 124]. Autoři žalmů přitom povzbuzují čtenáře, aby doufali v Boha, nebáli se, byli udatného a odvážného srdce, že jim Bůh pomůže a vysvobodí je z utrpení [23, 55].

Význam žalmů

Žalmy byly po staletí a jsou dodnes zdrojem inspirace pro modlitby Židů i křesťanů. Žalmy mohou být obrovským povzbuzením člověku, který vidí, že před ním byli jiní lidé, kteří trpěli jako on, ale nepropadli zoufalství a dokázali doufat v Boha a důvěřovat mu. I dnešní člověk může prožívat to, co prožívali před několika tisíci lety pisatelé žalmů, a může tak být četbou žalmů osloven a povzbuzen. Žalmy nikdy nebyly zapomenuté písně, ale zbožní lidé ve všech dobách je znali a zpívali.

Žalmy byly také častou inspirací v umění. Například Biblické písně Antonína Dvořáka jsou inspirovány více než desítkou žalmů.

Zajímavosti

Žalm 18 je stejný jako 22. kapitola 2. knihy Samuelovy, v níž král David chválí Boha za to, že jej vysvobodil z rukou nepřátel.

Specifický je žalm 119, který se svými 176 verši tvoří nejdelší kapitolu v Bibli. Mluví o tom, jak je dobré poslouchat Boha a přemýšlet nad jeho slovem a zákonem, protože to dá člověku život, prospěch a dobro.

Naopak žalm 117 má jen dva verše a vyjadřuje chválu Bohu.

Některé žalmy zařazené za sebou mají podobný začátek nebo i obsah (103 a 104, 106 a 107).

Zajímavé verše knihy

Žalm 6:3 6:3 Smiluj se nade mnou, Hospodine, neboť jsem zemdlený; uzdrav mne, Hospodine, nebo ztrnuly kosti mé. Žalm 9:10 9:10 Hospodin zajisté jest útočiště chudého, útočiště v čas ssoužení. Žalm 18:3 18:3 Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj, Bůh silný můj, skála má, v němž naději skládám, štít můj a roh spasení mého, mé útočiště. Žalm 18:31 18:31 Boha tohoto silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy jsou přečištěné, onť jest štít všech, kteříž v něho doufají. Žalm 25:10 25:10 Všecky stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a pravda těm, kteříž ostříhají smlouvy jeho a svědectví jeho. Žalm 27:1 27:1 Hospodin světlo mé a spasení mé, kohož se budu báti? Hospodin síla života mého, kohož se budu strašiti? Žalm 34:9 34:9 Okuste a vizte, jak dobrý jest Hospodin. Blahoslavený člověk, kterýž doufá v něho. 34:10 Bojtež se Hospodina svatí jeho; neboť nemívají nedostatku ti, kdož se ho bojí. 34:11 Lvíčátka nedostatek a hlad trpívají, ale ti, kteříž hledají Hospodina, nemívají nedostatku ve všem dobrém. Žalm 40:6 40:6 Mnohé věci činíš ty, Hospodine Bože můj, a divní jsou skutkové tvoji i myšlení tvá o nás; není, kdo by je pořád vyčísti mohl před tebou. Já chtěl-li bych je vymluviti a vypraviti, mnohem více jich jest, nežli vypraveno býti může. Žalm 100:3 100:3 Vězte, že Hospodin jest Bůh; on učinil nás, a ne my sami sebe, abychom byli lid jeho, a ovce pastvy jeho. Žalm 119:105 119:105 Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. Žalm 121:1 121:1 Pozdvihuji očí svých k horám, odkudž by mi přišla pomoc. 121:2 Pomoc má jest od Hospodina, kterýž učinil nebe i zemi. Žalm 145:20 145:20 Ostříhá Hospodin všech, kdož jej milují, ale všecky bezbožné zatratí. Žalm 146:5 146:5 Blahoslavený ten, jehož spomocník jest Bůh silný Jákobův, jehož naděje jest v Hospodinu Bohu jeho, 146:6 Kterýž učinil nebe, zemi, moře, i vše, což v nich jest, kterýž ostříhá pravdy až na věky, 146:7 Kterýž činí soud utištěným, dává chléb lačným. Hospodin vysvobozuje vězně. 146:8 Hospodin otvírá oči slepých, Hospodin pozdvihuje snížených, Hospodin miluje spravedlivé. 146:9 Hospodin ostříhá příchozích, sirotku a vdově pomáhá, ale cestu bezbožných podvrací.

Ukázky

Žalm 6:2-106:2 6:2 Hospodine, netresci mne v hněvě svém, ani v prchlivosti své kárej mne. 6:3 Smiluj se nade mnou, Hospodine, neboť jsem zemdlený; uzdrav mne, Hospodine, nebo ztrnuly kosti mé. 6:4 Ano i duše má předěšena jest náramně, ty pak, Hospodine, až dokavad? 6:5 Navratiž se, Hospodine, a vytrhni duši mou; spomoz mi pro milosrdenství své. 6:6 Nebo mrtví nezpomínají na tebe, a v hrobě kdo tě bude oslavovati? 6:7 Ustávám v úpění svém, ložce své každé noci svlažuji, slzami svými postel svou smáčím. 6:8 Sškvrkla se zámutkem tvář má, sstarala se příčinou všech nepřátel mých. 6:9 Odstuptež ode mne všickni činitelé nepravosti; neboť jest vyslyšel Hospodin hlas pláče mého. 6:10 Vyslyšel Hospodin pokornou modlitbu mou, Hospodin modlitbu mou přijal. Žalm 22:1 22:1 Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. 22:2 Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého. 22:3 Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti. ... 22:8 Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce: 22:9 Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo. ... 22:17 Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé. 22:18 Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi. 22:19 Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.

Poznámka: tento žalm je proroctvím o utrpení a ukřižování Ježíše Krista. Je zde předpovězeno, že se o Ježíšův oděv bude losovat (viz Jan 19:23-24) a že mu budou brobity ruce a nohy. Podobně v žalmu 69:22 je proroctví o tom, že Ježíšovi dají pít žluč a ocet (srov. Matouš 27:34, Jan 19:29)

Žalm 23:1 23:1 Žalm Davidův. Hospodin jest můj pastýř, nebudu míti nedostatku. 23:2 Na pastvách zelených pase mne, k vodám tichým mne přivodí. 23:3 Duši mou očerstvuje, vodí mne po stezkách spravedlnosti pro jméno své. 23:4 Byť mi se dostalo jíti přes údolí stínu smrti, nebuduť se báti zlého, nebo ty se mnou jsi; prut tvůj a hůl tvá, toť mne potěšuje. Žalm 36:6 36:6 Hospodine, až do nebes milosrdenství tvé, pravda tvá až do nejvyšších oblaků. 36:7 Spravedlnost tvá jako nejvyšší hory, soudové tvoji jako hlubokost nesmírná; lidi i hovada sám zachováváš, Hospodine. 36:8 Jak převelmi drahé jest milosrdenství tvé, Bože, a protož synové lidští v stínu křídel tvých doufají. 36:9 Tučností domu tvého rozvlažováni bývají, a potokem rozkoší svých napájíš je. 36:10 Nebo u tebe jest studnice života, a v světle tvém světlo vidíme. Žalm 103:1 103:1 Davidův. Dobrořeč duše má Hospodinu, a všecky vnitřnosti mé jménu svatému jeho. 103:2 Dobrořeč duše má Hospodinu, a nezapomínej se na všecka dobrodiní jeho, 103:3 Kterýž odpouští tobě všecky nepravosti, kterýž uzdravuje všecky nemoci tvé, 103:4 Kterýž vysvobozuje od zahynutí život tvůj, kterýž tě korunuje milosrdenstvím a mnohým slitováním, 103:5 Kterýž nasycuje dobrými věcmi ústa tvá, tak že se obnovuje jako orlice mladost tvá. 103:6 Činí, což spravedlivého jest, Hospodin, a soudy všechněm utištěným. 103:7 Známé učinil Mojžíšovi cesty své, synům Izraelským skutky své. 103:8 Lítostivý a milostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a mnohého milosrdenství. 103:9 Nebudeť ustavičně žehrati, ani na věky hněvu držeti. 103:10 Ne podlé hříchů našich nakládá s námi, ani vedlé nepravostí našich odplacuje nám. 103:11 Nebo jakož jsou vysoko nebesa nad zemí, tak jest vyvýšené milosrdenství jeho nad těmi, kteříž se ho bojí. 103:12 A jak daleko jest východ od západu, tak daleko vzdálil od nás přestoupení naše. 103:13 Jakož se slitovává otec nad dítkami,tak se slitovává Hospodin nad těmi, kteříž se hobojí. 103:14 Onť zajisté zná slepení naše, v paměti má, že prach jsme. 103:15 Dnové člověka jsou jako tráva, a jako květ polní, tak kvete. 103:16 Jakž vítr na něj povane, anť ho není, aniž ho již více pozná místo jeho. 103:17 Milosrdenství pak Hospodinovo od věků až na věky nad těmi, kteříž se ho bojí, a spravedlnost jeho nad syny synů, 103:18 Kteříž ostříhají smlouvy jeho, a pamatují na přikázaní jeho, aby je činili. 103:19 Hospodin na nebesích utvrdil trůn svůj, a kralování jeho nade vším panuje. 103:20 Dobrořečte Hospodinu andělé jeho, kteříž jste mocní v síle, a činíte slovo jeho, poslušní jsouc hlasu slova jeho. 103:21 Dobrořečte Hospodinu všickni zástupové jeho, služebníci jeho, kteříž činíte vůli jeho. 103:22 Dobrořečte Hospodinu všickni skutkové jeho, na všech místech panování jeho. Dobrořeč duše má Hospodinu. Žalm 104:1 104:1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl. 104:2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu. 104:3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém. 104:4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající. 104:5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků. 104:6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody. 104:7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily, 104:8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil. 104:9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země. 104:10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami, 104:11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou. 104:12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává. 104:13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země. 104:14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země, 104:15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský. 104:16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil. 104:17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí. 104:18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků. 104:19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj. 104:20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní: 104:21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého. 104:22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají. 104:23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera. 104:24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého. 104:25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí. 104:26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál. 104:27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. 104:28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi. 104:29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí. 104:30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. 104:31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých. Žalm 139:1 139:1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal. 139:2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka. 139:3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi. 139:4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš. 139:5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou. 139:6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu. 139:7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl? 139:8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. 139:9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři: 139:10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla. 139:11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne. 139:12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo. 139:13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé. 139:14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně. 139:15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země. 139:16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo. 139:17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa! 139:18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.

Tom Tyc (19.4.2004).