Pavlova
epištola Koloským
Pozdrav
1:1 Pavel, podle Boží vůle apoštol
Ježíše Krista, a bratr Timoteus
Autorem
tohoto dopisu (epištoly) je Pavel a jeho spolupracovník
a přítel Timoteus.
1:2 těm, kteří jsou v Kolosách,
svatým a věrným bratrům v Kristu: Milost vám a
pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše
Krista.
Město Kolosy v době vzniku dopisu již
nemělo dřívější význam. Blízká
Laodikej (zmiňovaná i na konci dopisu) ho již zastínila.
Sbor v Kolosách Pavel přímo
nezaložil. Několikrát procházel těmi místy a v
Efezu byl delší dobu. Možná právě v té
době zde působil Epafra.
Ovoce evangelia
1:3 Děkujeme Bohu a Otci našeho Pána
Ježíše Krista a stále se za vás modlíme,
1:4 neboť jsme slyšeli o vaší
víře v Kristu Ježíši a o lásce, kterou
máte ke všem svatým,
Slyšeli o jejich víře –
nebyli u toho, jen slyšeli.
1:5 kvůli naději, která je pro vás
uložena v nebesích. O té jste již dříve
slyšeli ve slově pravdy, v evangeliu,
Naše naděje je pro nás
uložena v nebesích. Evangelium nás nevyzývá,
abychom tento svět opustili (Jan 17 Ježíš výslovně
říká, že neprosí Boha, aby nás z tohoto
světa vzal). Na druhou stranu, naše odměna není
primárně zde na zemi, ale v budoucím věku, v nebesích.
Díky tomu je v bezpečí.
1:6 které přišlo k vám tak
jako i na celý svět a nese ovoce, jako je tomu i u vás
od toho dne, kdy jste je uslyšeli a poznali Boží milost
v pravdě.
Nejste v tom sami. To, co jste prožili,
se neděje jen u vás. Po celém světě nese evangelium
své ovoce v životech lidí, kteří je přijali.
1:7 Tak jste se naučili od našeho milovaného
spoluslužebníka Epafra, jenž je vůči vám Kristův
věrný služebník,
1:8 který nás také obeznámil
s vaší láskou v Duchu.
To, co o vás víme, víme
od Epafry.
Pavlova modlitba
Pavlova modlitba je i krásným
vyučováním o souvislostech – všimněme si
sledu zdůrazněnému použitím spojky abyste.
1:9 Proto se i my, od toho dne, kdy jsme to
uslyšeli, nepřestáváme za vás modlit a
prosit, abyste byli naplněni poznáním
jeho vůle ve vší moudrosti a duchovním
porozumění,
Pavel se modlí ze to, aby byli
naplněni poznáním Boží vůle. A to způsobem
plného (duchovního) porozumění, tedy ne slepá
nechápající poslušnost. To není o
zákonu zákazů a příkazů, ale o plné
pochopení s moudrostí Boží vůle. Ať už obecné
Boží vůle (např. Bohu se protiví pýcha), nebo
konkrétní pro mne.
1:10 abyste chodili, jak je
důstojné Pána, k jeho plnému zalíbení,
abyste nesli
ovoce v každém dobrém skutku, rostli v
poznání Boha
Důsledkem je,
že náš život bude v posledku odpovídat tomu, že
patříme Bohu (chodit, jak je důstojné Pána).
Zbožný život není cesta ke vztahu s Bohem. Zbožný
život je důslekem vztahu s Bohem, poznání Jej. A to ne
poznání ve smyslu neúčastné znalosti, ale
poznání osoby.
Chodit jak je
důstojné Pána se projeví i tím, že
poneseme ovoce a to v každém dobrém skutku. Nebudeme
planí, ale projeví se to na našem životě ve
všech oblastech.
A i díky
tomu všemu porosteme v poznání Boha. Je to
takový uzavřený kruh. Z poznání Boha a
jeho vůle plyne život odpovídající povolání,
které nám Bůh dal, díky tomu poneseme ovoce a
budeme dobře jednat a díky tomu budeme Bohu blíž, náš
vztah s Ním bude růst.
1:11 a byli podle síly
jeho slávy posilováni veškerou mocí
k veškeré vytrvalosti a trpělivosti s radostí,
Důsledkem je, že budeme posíleni.
A to podle velikého rozsahu jeho síly, která
odpovídá jeho slávě.
Posilování k vytrvalosti a
trpělivosti spojené s radostí, což se projeví ve
vděčnosti Bohu.
1:12 abyste děkovali Otci,
který nás uzpůsobil k účasti na
dědictví svatých ve světle.
To Bůh nás uzpůsobil, abychom se s
Ním nechali smířit a díky tomu měli účast
na tom co nám připravil.
Slovo svatý, svatost má už
mírně přenesený význam. Původní význam
je oddělený pro Boha. Náš dar pro Boha je svatý
(oddělený od zbytky toho, co máme, pro Boha). My jsme
svatí, pokud jsme oddělení pro Boha – už
nepatříme sami sobě, ale jsme tu pro Boha. My už pod svatostí
vnímáme spíše důsledky tohoto oddělení
pro Boha – osobní čistotu a zralost.
1:13 On nás vysvobodil z vlády
temnoty a přenesl do království svého
milovaného Syna,
1:14 v němž máme skrze jeho krev
vykoupení, totiž odpuštění hříchů.
Bůh nám daroval dědictví
svatých – to, co připravil těm, kdo ho milují. A
to prostřednictvím toho, že nás osvobodil z vlády
temnoty a přenesl do království svého syna.
Pokud žijeme bez Boha, sami pro seb a
podle sebe, nežijeme v souladu s Bohem a temnota se vkrádá
do našeho života a v posledku nás ovládá
čím dál víc.
Na druhou stranu Boží království
si můžeme představit jako místo, kde je králem (pánem)
Bůh.
Můžeme si svět představit jako místo
občanské války. Člověk vstoupil do rebélie vůči
Bohu, stal se povstalcem. Tím se postavil do jedné
řady s ďáblem, prvním vzbouřencem. A Bohužel se dostal
částečně pod jeho nadvládu.
Bůh přijde ve své moci a síle
a rebélii potlačí. Problém je, že u toho
zlikviduje i nás. Protože mu na nás záleží,
dal nám šanci změnit svůj postoj a přidat se na jeho
stranu. Proto učinil výsadek – v podobě člověka Ježíše
přišel nás pozvat zpět do vztahu s ním. Dokud
je čas. Dokonce za nás zemřel, abychom se mohli vrátit.
Ti, kdo už teď dobrovolně uznají
Boží vládu – a to i nad sebou samým,
vytvářejí ostrůvky Božího království
uprostřed povstalců.
Ale nejen to, Boží království
začne panovat v našich srdcích a Bůh nám přináší
to, co je pro Boží království podstatné
(Řím 14:17): pokoj a radost v Duchu svatém.
