Personal tools
You are here: Home :: Bible :: Janovo evangelium
Document Actions

Janovo evangelium

Shrnutí

Janovo evangelium (nebo také Evangelium podle svatého Jana) je nejmladším ze všech čtyř evangelií Nového zákona. Tak jako u všech evangelií (řecky evangelium = dobrá zpráva) je základním tématem svědectví o životě Ježíše Krista. Od zbývajících tří, tzv. synoptických evangelií, se však značně liší. Na rozdíl o nich se nesnaží přesně vylíčit všechny historické události související s životem a dílem Ježíše Krista, ale spíše ukazuje Ježíše více z osobní stránky, z pohledu člověka, který mu byl velice blízko. Je zaměřeno na Ježíšovo učení spíše než na jeho praktické činy, i když zde najdeme i několik svědectví o zázracích, které Ježíš vykonal. Významnou část evangelia tvoří Ježíšovy promluvy k učedníkům před jeho zatčením a ukřižováním, které nejsou zachyceny v jiných evangeliích, a jeho modlitba k Bohu Otci.

Autor: Tomáš Tyc

(Naposledy změněno: 13. 3. 2006)

Technický přehled

Autor

Podle křesťanské tradice je autorem apoštol Jan, jeden ze Dvanácti Ježíšových nejbližších učedníků a spolu s Petrem a svým bratrem Jakubem jeden ze tří, se kterými měl Ježíš nejužší vztah. Na několika místech je Jan zmíněn jako "učedník, kterého Ježíš miloval". Jan je autorem dalších čtyř knih Nového zákona - První, Druhé a Třetí Janovy epištoly a knihy Zjevení (Apokalypsa). Byl to zřejmě velmi citlivý člověk; nejsou mu tolik blízké přesné teologické definice, ale spíše intuitivní vyjádření myšlenek. Někdy sahá k extrémnějším formulacím, aby určitou věc vyjádřil (1J 3:6, 3:8). Jan byl původně rybář. Po Ježíšově zmrtvýchvstání působil jako apoštol v první církvi v Jeruzalémě. Podle tradice jako jediný z Dvanácti učedníků nezemřel násilnou smrtí.

Komu je určeno

Janovo evangelium bylo určeno především Židům, aby poznali, že Ježíš je Mesiáš (spasitel), který byl mnohokrát zaslíben v proroctvích Starého zákona a na jehož příchod čekaly celé generace.

Datování

Janovo evangelium bylo napsáno jako poslední ze všech kolem roku 75 nebo i později, tedy asi 45 let po Ježíšově veřejném působení.

Literární forma

Jde o vyprávění proložené záznamem delších proslovů Ježíše. Zvláštní částí je Prolog (1:1 - 18) s krásnou básnickou formou. V evangeliu najdeme také několik vsuvek (poznámek) autora (20:30--31, 21:24-25).

Kniha jednou větou

Janovo evangelium nám představuje osobnost Ježíše Krista z pohledu jeho nejbližšího přítele Jana a snaží se nám ukázat, že je to Boží syn a spasitel světa.

Hlavní témata

Jan se především snaží ukázat, že Ježíš je skutečně Boží Syn, a že mezi Bohem Otcem a Ježíšem je úžasný vztah lásky. Vybírá z Ježíšových výroků zvláště ty, které ukazují na jeho vztah s Bohem Otcem a jednotu s Ním (6:29, 8:54--55, 10:14-15, 10:29-30, 10:36-38). Jsou podrobně zachyceny rozhovory s farizeji - učiteli Mojžíšova zákona, kterým byl Ježíš trnem v oku, neboť kritizoval jejich samolibost, pokrytectví a touhu po slávě. V těchto rozhovorech Ježíš argumentuje pro to, že je Boží Syn, na základě odkazů na proroctví Starého zákona a apelem na upřímnost svých odpůrců. Dalším významným motivem evangelia je Ježíšova láska ke svým učedníkům, kterou Ježíš podrobně popsal slovy (10:27-29, 14:13, 14:18, 15:13-15 atd.) a projevil prakticky (například mytí nohou učedníkům 13:1-17). Téma lásky k učedníkům kulminuje v ústředním motivu celého Nového zákona, Ježíšově ukřižování za lidské hříchy (19. kapitola) a jeho vzkříšení z mrtvých (kapitoly 20 a 21). Jan rovněž ukazuje určitou paralelu mezi vztahem Bůh Otec - Ježíš a vztahem Ježíš - křesťané (6:57, 17:18, 17:22-24), čímž se obě hlavní témata evangelia spojují.

Struktura knihy

Janovo evangelium můžeme rozdělit do čtyř hlavních částí:

  1. Prolog
  2. Ježíšovo veřejné působení
  3. Ježíšovo úzké společenství s učedníky a promluvy k nim před ukřižováním
  4. Zatčení, ukřižování a zmrtvýchvstání

Prolog (1:1-18)

Krásná pasáž vyprávějící lyrickou formou o příchodu Ježíše jakožto Božího Syna na svět, který On sám stvořil. Ježíš je představen jako živé Slovo, jako světlo, které osvěcuje každého člověka a které dává život lidem, pokud o to oni stojí a pokud Jej přijmou. Prolog rovněž shrnuje učení Nového zákona o milosti v protikladu ke Starému zákonu, v němž byl důraz kladen spíše na lidské zásluhy. Tato pasáž je úvodem do celého evangelia, jeho shrnutím v několika větách.

Ježíšovo veřejné působení (1:19 - 12:50)

V této části nám Jan představuje Ježíše z několika pohledů. Předně jako člověka, který má zjevnou nadpřirozenou moc. Projevuje se to při jeho prvním zázraku, proměně vody ve víno na svatbě jeho přátel (2:1 - 11), při nasycení mnoha tisíc lidí pěti chleby a dvěma rybami (6:1 - 14), Ježíšově chůzi po vodě (6:16 - 21), uzdravování nemocných (4:46 - 54, 5:1 - 15, 9:1 - 41) a ve vzkříšení Lazara (11:1 - 44).

Tato moc slouží především k tomu, aby lidé poznali, že Ježíš není obyčejný člověk, ale že jej na svět poslal sám Bůh. To je také tématem jeho četných konfliktů s Židy a zvláště s farizeji (5:8 - 47, 6:25 - 66, 8:12 - 59, 10:22 - 39). Ježíš se snaží ukázat, že právě na něm se naplňují proroctví Starého zákona o slíbeném Mesiáši (spasiteli) a že stačí mít otevřené oči a upřímné srdce, aby to člověk poznal. Ježíš se nesnaží příliš upoutat pozornost na sebe, ale neustále se odvolává na svého nebeského Otce, tj. Boha (5:30, 6:57, 8:16, 8:29, 10:15, 10:30, 12:50, 14:28 atd.). Tím dává krásný příklad pokory.

Dále nám Jan ukazuje Ježíše jako milujícího člověka, který je schopen účasti a soucitu s lidskými problémy či trápením. Je to vidět na příběhu cizoložné ženy, kterou farizeové přivedli k Ježíšovi s otázkou, zdali ji mají kamenovat podle přikázání Starého zákona (8:1 - 11). Ježíš ale pro tuto ženu nemá odsouzení, nýbrž lásku a odpuštění ("Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš"). Účast na obyčejných lidských starostech je vidět i u prvního zázraku, který Ježíš vykonal. Když na svatbě v Káně Galilejské dojde víno, učiní z vody víno ještě lepší, než bylo na svatbě původně. Při uzdravení slepého člověka (9:1 - 41) se Ježíš nespokojí s jeho fyzickým zdravím, ale má s ním soucit a těší jej poté, co jej farizeové nepěkně vyslýchali a osočovali. Podobně v příběhu o vzkříšení Lazara není Ježíš nezúčastněnou osobou, ale prožívá hluboký soucit a dojetí z toho, že jeho přítel Lazar zemřel. Svoji lásku k lidem ukazuje Ježíš i v krásném podobenství o ovcích a pastýři (10:1-18,27-29).

Ježíšovo úzké společenství s učedníky a promluvy k nim před ukřižováním (13. - 17. kapitola)

Tato část evangelia vypráví o posledních chvílích, které Ježíš trávil v kruhu svých nejbližších přátel. Začíná tím, jak Ježíš myje nohy svým učedníkům (13:1 - 17). Tím jim ukazuje, že ačkoli je Pán a Boží syn, přišel hlavně proto, aby lidem sloužil a ne aby si dal sloužit. Ježíš dále přikazuje učedníkům, že se mají vzájemně milovat tak, jako on miloval je (13:34 - 35). Ježíš také připravuje své učedníky na své ukřižování a nanebevstoupení. Těší je, dává jim nadpřirozený pokoj (14:27) a zaslibuje Ducha svatého, který jim bude pomocníkem a rádcem a "uvede je do veškeré pravdy" (14:16 - 17, 14:26). Svůj vztah k učedníkům i k Bohu Otci ukazuje Ježíš na krásném podobenství o vinném kmeni (15:1 - 8). Skutečně smysluplný život lze žít jen v těsném spojení s Ježíšem, tak jako ratolesti jsou spojeny s kmenem (hlavou) révy.

Ježíš dále učedníkům říká, že je nejen jejich Pánem a učitelem, ale i přítelem, protože jim "dal poznat vše, co slyšel od svého Otce" (15:13-15). Tím ukazuje, že ani Bůh jim nechce být jen absolutní autoritou, která je někde daleko, ale někým velice blízkým, komu se mohou se vším svěřit, kdo jim rozumí a ke komu mohou přijít jako za blízkým přítelem.

Nakonec nám Jan podává nejdelší zaznamenanou Ježíšovu modlitbu, kterou se modlil k Bohu Otci před svým ukřižováním (17. kapitola). Ježíš nejprve hovoří k Bohu o svém díle spásy, které přišel na svět vykonat (17:1-5) a pak se modlí za své učedníky (6-19) i za ostatní, kteří v něj mají uvěřit (20-26). Tato modlitba je krásným shrnutím Ježíšova díla, jeho vztahu k Bohu Otci i jeho lásky k učedníkům a lidem vůbec.

Zatčení, ukřižování a zmrtvýchvstání (kapitoly 18 - 21)

Zde nám Jan, podobně jako ostatní tři evangelisté, podrobně líčí události kolem Ježíšova ukřižování i vzkříšení z mrtvých. Začíná zradou Jidáše, jednoho z dvanácti Ježíšových učedníků (18:2-3), zatčením Ježíše v Getsemanské zahradě (18:1-12) a tím, jak jej jeden z nejbližších přátel Petr opakovaně zapřel (18:15-18, 25-27). Dále nám přibližuje Ježíšův výslech před římským vladařem Pilátem i před nejvyšším židovským knězem Kaifášem, při němž nebyla nalezena žádná skutečná Ježíšova vina a celá obžaloba byla umělá a vykonstruovaná. Nakonec dává Pilát Ježíše ukřižovat na nátlak hysterického davu, ačkoli sám na něm žádnou vinu nenalézá (19:12-16). Nedaleko za městem je pak rozsudek vykonán (19:17-30). Při ukřižování se naplnila dvě proroctví ze Starého zákona - to, že vojáci losovali o Ježíšův oděv (19:23-24, viz Žalm 22:19) a že mu dali pít octa (19:28-30, viz Žalm 22:16). Nakonec je mrtvé tělo sňato z kříže, nabalzamováno a položeno do hrobu (19:38-42).

Poslední dvě kapitoly evangelia (20 a 21) vyprávějí o Ježíšově vzkříšení a o tom, jak se poté několikrát ukázal svým učedníkům. Ježíš jim svým zjevením chtěl dát nezvratný důkaz o tom, že nezůstal mrtev v hrobě, ale že žije a že své dílo spásy dokonal až do konce. Na závěr Jan říká, že Ježíš vykonal ještě mnoho dalších zázraků kromě těch, které byly vylíčeny. Všechny by se snad ani nedaly vypsat (21:25), ale z těch popsaných by mělo být patrné, že Ježíš je Boží syn a že vírou v něj je možné získat věčný život (20:30-31).

Ukázka

Jan 8:1-11 Ježíš a cizoložnice 8:1 Ježíš pak odešel na Olivetskou horu. 8:2 Za úsvitu potom přišel znovu do chrámu a všechen lid se scházel k němu. Posadil se tedy a učil je. 8:3 Zákoníci a farizeové pak k němu přivedli ženu přistiženou při cizoložství, a když ji postavili doprostřed, 8:4 řekli mu: "Mistře, tato žena byla přistižena při činu, když cizoložila. 8:5 Mojžíš nám v Zákoně přikázal takové kamenovat. Co tedy říkáš ty?" 8:6 A tou řečí ho pokoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se však sklonil a psal prstem po zemi. 8:7 Když se ho však nepřestávali dotazovat, zvedl se a řekl jim: "Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní první hodí kamenem." 8:8 Potom se opět sklonil a psal po zemi. 8:9 A když to uslyšeli, byli obviněni ve svých svědomích a jeden po druhém odcházeli počínaje od starších až po poslední. Ježíš tedy zůstal sám s tou ženou stojící uprostřed. 8:10 Když se pak Ježíš zvedl a neviděl nikoho než tu ženu, řekl jí: "Ženo, kde jsou tvoji žalobci? Nikdo tě neodsoudil?" 8:11 Ona řekla: "Nikdo, Pane." Ježíš jí tedy řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš."

Zajímavé verše knihy (podle NBK)

Jan 1:10-12 1:10 [Ježíš] Byl na světě, a svět povstal skrze něj, ale svět ho nepoznal. 1:11 Přišel do svého vlastního, a jeho vlastní ho nepřijali. 1:12 Ale všem, kteří ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, totiž těm, kteří věří v jeho jméno, Jan 3:16 3:16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl věčný život. Jan 4:13-14 4:13 Ježíš jí odpověděl: "Každý, kdo pije tuto vodu, bude znovu žíznit. 4:14 Kdo by se však napil té vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, ale ta voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu." Jan 4:34 4:34 Ježíš jim řekl: "Můj pokrm je, abych konal vůli Toho, který mě poslal, a dokončil jeho dílo." Jan 5:8-9 5:8 Ježíš mu řekl: "Vstaň, vezmi své lůžko a choď." 5:9 A ten člověk byl hned uzdraven, vzal své lůžko a chodil. Ten den však byla sobota. Jan 5:24 5:24 Amen, amen, říkám vám: Kdo slyší mé slovo a věří Tomu, který mě poslal, má věčný život a nepřijde na soud, ale již přešel ze smrti do života. Jan 5:46 5:46 [Ježíš řekl:] Kdybyste totiž věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně; neboť on psal o mně. Jan 6:38 6:38 [Ježíš řekl:] Sestoupil jsem totiž z nebe, ne abych konal svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal. Jan 7:16-17 7:16 Ježíš jim odpověděl: "Mé učení není mé, ale Toho, který mě poslal. 7:17 Bude-li někdo chtít konat jeho vůli, pozná, je-li to učení z Boha, nebo zda mluvím sám od sebe." Jan 7:37-38 7:37 Ve veliký poslední den toho svátku pak Ježíš stál a volal: "Žízní-li kdo, pojď ke mně a pij! 7:38 Kdo věří ve mne, z jeho nitra potečou řeky živé vody, jak praví Písmo." Jan 11:25 11:25 Ježíš jí řekl: "Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít." Jan 12:47-48 12:47 [Ježíš řekl:] A jestliže někdo slyší má slova a nevěří, já ho nesoudím; nepřišel jsem totiž, abych soudil svět, ale abych svět spasil. 12:48 Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, ten má, kdo by ho soudil. Slovo, které jsem mluvil, to ho bude soudit v poslední den. Jan 13:5 13:5 Potom [Ježíš] nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a vytírat je zástěrou, kterou byl přepásán. Jan 14:6 14:6 Ježíš mu řekl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne." Jan 14:27 14:27 [Ježíš řekl:] Zanechávám vám pokoj, svůj pokoj vám dávám; já vám dávám, ne jako dává svět. Ať se vaše srdce nermoutí ani nestrachuje. Jan 17:3 17:3 [Ježíš řekl při modlitbě:] A toto je ten věčný život, aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. Jan 18:37 18:37 Pilát mu tedy řekl: "Takže jsi král?" Ježíš odpověděl: "Ty říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas." Jan 20:26 20:26 A po osmi dnech byli jeho učedníci znovu uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel (a dveře byly zavřené) a postavil se doprostřed a řekl: "Pokoj vám." Jan 20:29 20:29 Ježíš mu řekl: "Tomáši, uvěřil jsi, protože jsi mě viděl. Blaze těm, kteří neviděli, a uvěřili."

Tom Tyc (19.4.2004).